Cesta do Grimmagstonu je starší než království samotné. Před více než 2000 lety, kdy se začalo celé impérium formovat, byl hluboko v jeskyni pohřben mág prvního Kruhu. Jeskyně je od té doby poutním místem.

Nebyl to nikdo jiný než Velký Agathon, který posvětil nesmrtelnou duši zemřelého. Každý, kdo vykoná cestu do Grimmagstone, rozpozná také svůj osud.

Cesta, která se zdá být idylickou procházkou, vede nakonec do zapomenuté vesnice, ve které sběrači rašeliny a rybáři tvrdohlavě následují tradice, aniž by pomysleli na zítřek.

Ale bažina, která jim poskytuje obživu, je už nějakou dobu sužována podivnými kreaturami. Dokonce ani poutníci se už neodvažují vstoupit na poutní cestu severně od vesnice.

V roce 550 nechal Heredur, velký kníže a vojevůdce, vybudovat na tomto pahorku hrad. Zpřetrhal pouta ke starému upadajícímu impériu a nechal se korunovat králem Durie.

Dnes, v roce 1190, se lidé v ulicích za vysokými zdmi Kingshillu obávají, že se dlouhé období míru stalo minulostí.

Zatímco starý král Harold pořádá bez nejmenšího tušení hry v aréně, spřádá dlouho zapomenutý kult své plány. U obyvatel pomalu narůstá strach.

Na východním pobřeží malého ostrovního království Duria leží přístavní město Shorfolk. Jako hrdé obchodní centrum a brána do světa plnilo důležitou hospodářskou, ale i vojenskou roli.

Dnes je Shorfolk v plamenech. Dračí bytosti se prohánějí zuhelnatělými ruinami a Divoký lov odřízl na Hořícím pobřeží jakoukoliv únikovou cestu. Každý, kdo se chtěl zachránit, utekl na západ, kde vpadl v roklině trolů do smrtelné pasti. I samotné skály se působením temných sil probudily a propustily na svět kreatury, které daly před dávnými dobami roklině její jméno.

A přece se objevili odvážní bojovníci, kteří se v Shorfolku postavili nepříteli a zřídili ukryti v horách vojenský tábor. Svolávají další hrdiny, aby je následovali a bojovali proti nové hrozbě.

Maloměsto Grovery bylo v celé Durii známé svým hodnotným kovem a jeho vynikajícím zpracováním. Na sedláckých usedlostech v okolí tu žili spokojeně ve stínu mohutného pohoří pilně pracující lidé.

Avšak jen do té doby, než se do opuštěného kláštera nastěhoval kult Nefertari a začal se zmocňovat svými podvody kraje Slifmoor. Lidé podlehli bohyni, jejíž tmavě se lesknoucí socha se vypínala v neskutečné mlze. Oživlé stráže hlídkují ve městě duchů osvětlení hrozivě plápolajícím světlem lampiónu. Mocné magické řetězy svazují kraj, pole a domy jsou tmavé a zpustlé.

Jen v malé vesnické kapli, ve Werianově útočišti, září malé světélko naděje, zatímco ve starém klášteře spřádá své temné plány velekněžka kultu Nefertari.

Vysoko na nejvýchodnějším vrcholu Durie se tyčí stará pevnost Teganswall jako maják na pobřeží Shorfolku. Ale už za časů vlády Heredura existovalo příliš málo rytířů řádu Draka, kteří by pevnost udrželi v dobrém stavu. Stáhli se a vykonávali tuto namáhavou pouť k provedení rituálu jen jednou do roka.

Rytíři už ani netušili, co vlastně jejich řád po staletí strážil. Byla to brána do světa temna. Ale poté, co se kult Nefertari zmocnil pevnosti a vpustil staletého nepřítele do Durie, jim bylo jasné, proč Tegan tuto pevnost zřídil.

Teď už je jen na hrdinech, aby učinili přítrž zvráceným experimentům v Tegansruh a sestoupili do dračí kaverny, která vede do tajné svatyně. V Teganově obřadní síni, na místě mezi dvěma světy, se postaví největší hrozbě, jaké kdy Durie čelila.

Cesta po okolí Kingshillu zavede cestovatele na místa, jejichž příběhy jsou už dávno zapomenuty ve stínu času. Ale kdo se do tohoto stínu odváží vstoupit, může mnohé objevit.

Tajemné jeskyně Divokých srdcí vyprávějí příběh o začátcích lidské kultury a jejich zapomenutých bozích. Zbytky nalezišť kultu se nacházejí i v Hagastově kaverně, kde se za časů impéria skrývali vyznavači magie, kteří dodnes odmítli následovat kodex mágů.

Válečníky z pradávných dob pokrývá travnatý porost a kamenní svědkové se už dávno rozpadli v trosky. Stopy na místě bitvy ve Swerdfieldu nedaleko Kingshillu skrylo polní hospodářství.

Na druhém břehu Temného moře leží vesnice Jarlshofn na opěvovaném Hromovém pobřeží, seveřany zvaná Torstrond. Dlouho žila pobřežní města Durie ve strachu před dračími loděmi vousatých válečníků, kteří tam zdomácněli než král Harold zamlada uzavřel s Jarlem ze Severu mírovou dohodu.

Po míru není v bouří poznamenané pobřežní vesnici ani stopy. Torstrond, před nedávnem domov lovců, koželuhů a rybářů, je teď krvavé bitevní pole. Ve Förge, vesnici kovářů, vnesli přívrženci mocichtivých Nefertari, stejně jako v Durii, strach do srdcí statečných bojovníků a ukradli jejich duše.

V Moři jižního větru za úžinou Grabiltur leží ostrovní země zvaná Helionie. Nejmalebnějším z jejích ostrovů je bezpochyby Ellonidos, lemován lagunami s křišťálově čistou vodou a jen co by kamenem dohodil od svého vulkanického bratra, ostrova Mystras. Podle archeologických nálezů Mystras nějakou dobu sloužil jako domov národu Atlantiďanů, vyspělé civilizaci, jejíž domovina před tisíci lety zmizela pod hladinou oceánu.

O mnoho let později ostrov osídlili svobodomyslní obyvatelé Helionie. Své vesnice postavili mezi četnými rozvalinami, němými svědky snahy Impéria odhalit tajmeství potopené Atlantidy.

Po tisíce let ležela Atlantida na dně oceánu a její bývalá sláva pomalu upadala v zapomnění, dokud se z ní nestal více než mýt. Mnozí se vydali pověstmi opředený ostrov hledat, ale nikdo neuspěl, až doposud. Odvážné hrdiny ve službách vědecké expedice zavedly indicie na starodávnou cestu vedoucí do skrytého města Ashraya.

Ashraya je posledním útočištěm Atlantiďanů, kteří přežili potopení své domoviny, světlo naděje v temných hlubinách. Vyvolení, jimž se poštěstí projít Gorgonskou bránou, zde najdou poslední z Atlantiďanů, kteří jim ukáží cestu do starodávného přístavu Atlantidy, nyní pohřebiště lodí a domova zotročených národů zorlobů a jabaxů.

Odnepaměti se námořníci vyhýbají Moři stínů, které se podle pověstí rozkládá až na samém konci světa. Zde se totiž nachází místo známé jako Vodnatý hrob. Vládnou zde temné síly, které každou loď, jež do zdejších vod zabloudí, vrhnou proti útesům nebo potopí do bezedných hlubin.

Nyní však k Vodnatému hrobu upřel svůj zrak světoběžník Ammon. Cítí, že se mezisvět v tomto místě změnil – že se něco nebo někdo snaží proniknout z říše mrtvých do našeho světa, a také tuší, kdo za tím stojí: Bůh smrti Mortis!